Acerca de

Odpovědi na nejčastější otázky

- co vědět před schůzkou s architektem?

- co si donést na schůzku s architektem?

- jaké jsou chyby klientů?

- jak by ideálně výběr architekta měl probíhat?

- jaká je vaše cena za služby?

- není to drahé?

- jaké máte záruky za projekt?

- jak poznám, že je to špatně, špatná architektura?

- jak pracujete?

- jaký máte styl?

- Jsou v zadání staveb nějaké chyby?

Co vědět před schůzkou s architektem?

Prvně je potřeba říci, že profese architekta má svá specifika, které je nutné si uvědomit a brát na zřetel:

- architekt tvoří

- architekt upřednostňuje spíše estetický přístup před praktickým

- architekt má svůj rukopis a styl

- architekt má svoji hrdost

- architekt za stavbu zodpovídá

- kreativní práce není levná

- nelze přesně určit, kolik času zabere něco vytvořit

Práce architekta je blízká spíše práci sochaře než inženýra.

Na co si dát tedy pozor před návštěvou?

- pokud nechcete něco vytvořit, ale jen obkreslit z časopisu nebo překreslit svoji vizi domu, jděte raději za stavebním inženýrem.

- pokud vás nezajímá estetická stránka stavby a chcete utilitární stavbu cena / výkon, vyhledejte stavebního inženýra

- najděte si architekta, jehož styl vám vyhovuje, nenuťte svoji vizi architektovi s odlišným vkusem

- jste nespokojen (dům se vám nelíbí), rozlučte se s architektem a zadejte práci jinému. Nutit ho ke změně, může nést velmi nelibě a to ničemu neprospěje

- společnost vždy vnímá architekta za autora stavby, proto se nesmíme divit, že k tomu i tak přistupuje

- v ČR je běžné, že každý práci architekta bagatelizuje, ale postupně se to mění a lidé si uvědomují, že umět něco vymyslet není zadarmo

Co si donést na schůzkou s architektem?

Hlavně dobrou náladu, blok na poznámky a řadu dotazů. Ideální je (ale né nezbytné), když se vám podaří získat i další informace a podklady:

- trasy sítí + hloubky a dimenze

- informace o regulativech z územních nebo regulačních plánů

- výškopis pozemku a okolních staveb

- vaše zadání ke stavbě

- hydrogeologický posudek

- radonový průzkum

- informace od starousedlíků

- informace z neformálního jednání se stavebním úřadem

Jaké jsou chyby klientů?

ZADÁNÍ - asi nejslabším místem celého procesu od návrhu až po realizaci stavby, je zadání stavby. Tedy jakési písemné mantinely nebo návod, které mají usměrnit architekta v návrhu domu. Obsahují vizi klienta - co v domě musí být, co může, co nesmí, kolik pokojů, jaké atd… . Toto zadání se předává na začátku celého procesu. Téměř u všech případů je zadání špatně. Nikoli však stylem nebo rozsahem, ale nereálnými požadavky klienta, které v důsledku na stavbě generují mnoho problémů, ty pak vedou k prodražování stavby, zdlouhavému stepnímu řízení a podobně.

Nejčastější chyby jsou:

- dům je chtěn větší, než na co jsou peníze

- chtěný dům je vždy větší, než dovoluje nebo snese pozemek

- zadání nereflektuje okolní charakter místa a okolní zástavby

- zadání nezohledňuje místní územní regulace - než koupíte pozemek, je nutné se podívat do územního plánu, co se tam dá stavět a jak to může vypadat

- zadání nezohledňuje sklon pozemku

- dům je špatně umístěn k světovým stranám - přednost se dává soukromí za domem, klidně posezení na sever, hlavně když nejsem vidět z ulice

- zadání nereflektuje místní technickou vybavenost - poloha sítí a sjezdů může do polohy domu značně promluvit

- zadání obsahuje zbytečné položky - často slyším: " to tom chci, no nevím proč to tak chci, ale má to tak bratranec i kolega, tak je to nutné, ne?"

- zadání je v rozporu s dalšími body zadání - některý požadavek ze zadání není možné reálně provést svépomocí, přitom je stavba svépomocí plánována

-ve stavebnictví nejde všechno, má to své limity – nejde mít desku vyloženou 5m a přitom ji mít tenkou 10cm

- zadání se v průběhu mění

Z tohoto nástinu chyb zadání je patrno, že není vhodné toto podcenit a ideálně sestavit zadání až po konzultaci s architektem.

ROZSAH - projektová dokumentace pro stavební úřad má vyhláškou určený minimální rozsah, architektonická studie nebo prováděcí projekt již nikoliv. Proto je nutné si předem rozsah projektu definovat, aby vyhovoval vašim potřebám. Častěji než bych chtěl, je na mě požadováno jen to nejnutnější, minimum pro stavební úřad, ale následně se ukáže, že to nestačí jak stavebnímu úřadu, stavební firmě nebo bance. Pak se musí čekat měsíce, než se doprojektování dostane na řadu a dokončí.

ZMĚNY - jeden den se postup odsouhlasí a za dva týdny mi přijde email, že předchozí neplatí a bude změna. Dva týdny práce jsou tak k zahození. Dva týdny zdržení v harmonogramu prací. Pokud je již něco odsouhlaseno, tak změny netrpím, protože bych tím poškodil ostatní klienty, kteří na projekt čekají ve frontě. Změnu beru jako novou zakázku a řadím ji nakonec fronty. Každá změna pak vede i k navýšení domluvené ceny.

ČAS – techniků je dnes nedostatek. To vede hlavně k prodlužování čekací doby. Bohužel, než se mohu pustit do vašeho projektu, potrvá to několik měsíců. To platí i pro přidružené inženýry, kteří na projekt vypracovávají své zprávy. Počítejte s tím, nechte si na projekt ideálně rok času. Také musím vypíchnout, že smluvenému rozsahu odpovídá vymezený čas na projekt, nelze rozsah projektu po zadání měnit, protože ve frontě čekají další klienti, kteří mají domluvený termín. Podobné je to i se stavbou, volat den před betonáží, že tam je v projektu rozpor a abych to vyřešil, je zbytečné, čas mám rozfázovaný na minuty měsíc dopředu. Volejte ve větším předstihu, pak rád pomohu.

DŮVĚRA – bez vzájemné důvěry je zbytečné na projektu vůbec začínat. Převážně u lidí s technickým VŠ vzděláním je nedůvěra až úsměvná. Před schůzkou týdny studují všemožné o stavebnictví, během schůzek si dělají poznámky a druhý den vše co jsem řekl, prověřují na internetu. Neuvěřitelně plýtvají svým časem. Ale pokud umí hledat na internetu a filtrovat hlouposti, je to ještě v pořádku. Jako architekt jsem si již zvykl, že mě většinová společnost vnímá jako zbytečnou profesi. Ale častěji je zdrojem informací o stavebnictví dědeček, který do roku 1990 byl zedníkem nebo přítel tety z druhého kolena, který před 20lety stavěl, kolega v práci a jiné pochybné zdroje. Těm věří klienti více, než člověku co má za sebou přes sto vyprojektovaných rodinných domů. To se pak těžko pracuje.

POSLOUCHAT – s předchozí důvěrou souvisí i naslouchání. Klient se při procesu navrhování domu dopouští chyb, do procesu navrhování vstupuje svými nápady a laickými požadavky. A to i přes to, když na začátku tvrdil, že je laik a proto si platí odborníka, abych mu navrhnul perfektní dům. Všechny varuji, že jejich nápad je technicky, prakticky nebo často i esteticky špatně a domu to uškodí. Ale málo kdo mě poslechne. Naopak projekt klient konzultuje s celou rodinou, kolegy, kamarády a jejich rady a nápady chce zapracovat. Hodně kuchařů pak přesolí polévku. Výsledkem je nepovedený dům. Jsem vždy připraven o návrzích klienta diskutovat a nechat se přesvědčit, že jeho nápad je správný. Ale kdo si neváží mých rad, si neváží i mé práce.

NEMĚNNÁ IDEA – v zadání si určíme přesná pravidla pro návrh domu. Nevadí mi příkladně, když je hlavní požadavek na levný dům. Přizpůsobím tomu návrh. Oželím třeba kvalitnější fasádu a užiji nejlevnější bílou omítku, plastová okna, atd... Ve výsledku se ukáže, že pravidla o šetření platila jen pro mě a klient si koupil kuchyňskou linku za 400 000,-. Idea ze zadání platí pro všechny a během procesu se nemění, to je základní pravidlo, bez kterého nelze dosáhnout dobrého výsledku.

NEKECAT DO TOHO ČEMU NEROZUMÍM – známé pořekadlo říká: každého mistra hněte, když se mu jiný do práce plete. A u architektury to platí dvojnásob. Je to typický náš nešvar, máme pocit, že rozumíme všemu a potřebu ke všemu se vyjadřovat. Od začátku navrhování má klient možnost mi sepsat takové zadání, aby z návrhu vzešel jeho vysněný dům. A pokud já zakázku přijmu, zadáním se řídím. Co není definováno, si vykládám jako místo, kde mám volnou ruku a vytvořím ji dle svých zásad. Kdo si dal tu práci a poznal jak tvořím a přemýšlím, není překvapen nad výsledkem.

Vyřešit nedostatečný vkus i takt tím, že mi řeknete: „to se mi nelíbí, v tom bych nechtěl žít, je to hnusný dům“, to je na ukončení spolupráce.

Ale konec naříkání, přesuneme se k další odpovědi.

Jak by ideálně výběr architekta měl probíhat?

Nejlepší řešení pro každého, kdo se rozhodně stavět, je vytvořit si při diskuzi s odborníkem kvalitní zadání. Třeba volné o pár větách, když chcete dát architektovi volnost nebo i několikastránkové. A s tímto zadáním oslovit více ateliérů a architektů. Samozřejmě podle pečlivého výběru a prozkoumání jejich předchozí práce. Nabídněte jim třeba 5000 nebo 8000Kč za ideu jak by dům podle vašeho zadání měl vypadat. Nesvazujte je technikou jakou to má být provedeno, někdo to udělá v PC jiný něco naskicuje. Hlavní je, aby byl zřejmý z výstupu vzhled domu, jeho poloha a dispozice místností. Všechny ateliéry, které zakázku přijmou, cca po měsíci obejděte, nechte si vysvětlit jejich záměr a postup. Podle jednání a výstupu si pak vyberete a oslovíte toho, který je vám nejmilejší.

- nevybírejte architekta podle toho kolik si vezme peněz a kdy má čas, ale jen podle jeho staveb, filozofie, stylu práce

- pokud se nakonec ukáže, že si nesedíte- stylem práce nebo vkusem, najděte si jiného, nesnažte se architekta předělat

- důvěřujte architektovi a plně ho podporujte v jeho záměrech, je jen na vás jak ho motivujete a jak dům nakonec dopadne. Vy jste tou hnací silou. Nesmíte architekta demotivovat, ztratí nedšení pro váš projekt.

- nesnažte se sami něco tvořit, vždy to vede jen k zhoršení a jen plýtváte svým drahocenným časem a penězi, na co si pak platíte odborníka. Máte-li pochybnosti jděte jinam.

- věnujte tomu čas.

Jaká je vaše cena za služby?

Cena za projekt je odvislá od řady faktorů, kterými příkladně jsou: typ projektové dokumentace (ohlášení stavby, územní souhlas, demolice stavby …), podrobnost narýsované dokumentace, velikost a typu kresleného objektu, složitost terénních podmínek, četnost schůzek, nutnost přípojek atd.. Z těchto důvodů nevytvářím žádné ceníky služeb. Přesnou cenu mohu určit až po prvním sezení s klientem a návštěvě stavebního pozemku.

Cenu odhaduji převážně podle svých starých záznamů, kolik času jsem na které zakázce strávil. Vyhledám obdobnou starou zakázku, jako tu co mám nacenit a vím, kolik hodin na to bude potřeba. Takové záznamy si vedu přes 10let a mám tak dobrý přehled o rozsahu a složitosti různých projektů. Počet hodin pak vynásobím hodinovou sazbou a zaokrouhlím na celé stokoruny. Tyto hodinové sazby pak uplatňuji i na zakázkách, kde klient upřednostňuje hodinovou sazbu. Počítávám započaté půlhodiny.

Pro představu:

10 Kč/km cesty

250 Kč/hod – na překreslovací práce, měřické práce, jízdu autem, první informační schůzka, kompletace dokumentace

350 Kč/hod – projekční práce

500 Kč/hod – navrhování konstrukce staveb a detailů, osobní schůzky, jednání obchodními zástupci nebo se spec. inženýry

500 Kč/hod – architektonické navrhování staveb

1000 Kč/hod – jednání s úřady, návštěva stavby, jednání se stavební firmou

2000 Kč/hod – grafické práce, změny v projektové dokumentaci

Není to drahé?

I tuto otázku dostávám, ale kolem Prahy zase slýchávám: “vaše nabídka je moc levná, ostatní jsou o 100 000Kč dražší, to je podezřelé “. prostě jiný kraj, jiný mrav. Jistě se dá najít hodně začínajících projektantů, studentů nebo naopak penzistů, kteří budou levnější.

Ale nevytrhávejte ceny z kontextu a porovnejte je s jinými.

Uvedu příklad několika hodinových sazeb, které jsem se doslech od kolegů nebo sám zakusil.

Práce automechanika – 600Kč/hod

Oprava pračky - 450Kč/hod

Kadeřnice mi ostříhá vlasy strojkem za 200Kč/10minut (za hodinu zvládne 4 další pány)

V tomto kontextu je 350Kč/hod za projekční práce poměrně příznivá cena. Také si musíme uvědomit, že tři výše jmenovaní nemusí mít tříletou praxi, VŠ vzdělání, členství v komoře, povinné pojištění za škody.

Ale přesuňme se do oblasti stavebnictví. Architektů a klasických projektantů je ještě hodně a konkurují si, velký tlak na cenu pak způsobují i katalogové projekty. Ceny jsou tak nízké. To neplatí u odborných profesí ve stavebnictví.

Elektro projektant – 3000kč/hod

Statik - 2000kč/hod

Požární zpráva – 1500Kč/hod

ZTI projektant – 2500kč/hod

A jaké ceny vás čekají na stavbě? Asi nejlépe to shrnul jeden zákazník při kolaudaci:“ když jsem vybíral projektanta, řešil jsem kdo je levnější o tisícikorunu, když hledal firmu na hrubou stavbu řešil rozdíl na desetitisíce a ve finále jsem dal obkladači koupelny za týden 100 000Kč za práci, aby konečně přišel, dokončil ji a já mohl bydlet.

V tomto kontextu řešit cenu projektu je minimálně úsměvné.

Jaké máte záruky za projekt?

Záruky řeším dle pravidel občanského zákoníku. Pro projekt platí stejná pravidla, jako když se kupují boty v obchodě nebo stůl u stolaře. Jediný rozdíl je v délce, reklamace musí proběhnout do 5let. Také jsem povinně pojištěn za způsobené škody do výše 2 000 000Kč.

Upozorním v tomto odstavci, na pravidla reklamace a vymáhání škody, protože mají ve stavebnictví trochu netradiční logiku, proti tomu, jak je odpovědnost běžně vykládána.

Reklamace:

1) Projekt je možné reklamovat 5let

2) Lze reklamovat jen vadu, kterou měl projekt při předání.

Tedy změnil-li se do 5let od předání zákon nebo vyhláška, projekt tak nechtějí přijmout na stavebním úřadě, není to vada projektu

3) Projekt má vadu, pokud nesplňuje smluvní požadavky – vada projektu není, když nedostanete stavební povolení, pokud tak nebylo smluveno

4) Pokud není smluvně domluven rozsah projektu, má se za to, že předaný projekt je bez vady, pokud má rozsah jako ostatní projekty, které standardně dělám

5) Při předání má klient povinnost projekt překontrolovat a uplatnit všechny zjevné vady, ty pak již nejde uplatnit po převzetí

6) Pokud projektu nerozumíte, mát povinost si přivést osobu, která to překontroluje – nelze se pak vymlouvat „ já tomu nerozuměl“

7) Při přijetí záruky, mám 30dní na opravu projektu

8) Projektant neručí za vady, které způsobily podklady od klienta, nemá ze zákona povinnost je kontrolovat (ale vždy se snažím vše maximálně kontrolovat)

Škody na stavbě způsobené projektem:

1) Autor zákona si byl vědom toho, že samotný projekt je jen schematickým podkladem, který nemůže pojmout v 2D provedení všechny 3D složitosti a bez zkušené stavební firmy, dozoru a zainteresování klienta nemůže vzniknout funkční stavba. Proto během výstavby přenáší zákon zodpovědnost hlavně na stavební firmu a stavební dozor. Na klienta pak odpovědnost za správný výběr kvalitní firmy a dozoru. Je povinnost, že stavbyvedoucí a stavební dozor musí mít stejné vzdělání jako projektant nebo nižší a delší praxi. Protože jsou kontrolními body a musí mít takové vzdělání, aby mohly projekt kontrolovat.

2) Stavební projektant není povinen řídit se všemi stavebními normami, tato povinnost je dána jen stavební firmě

3) Stavební firma má povinnost upozornit bez zdržení investora na nevhodné podklady a materiál, který ji předal

4) Před začátkem prací musí dozor i stavbyvedoucí projekt překontrolovat a uplatnit námitky na projektanta, pokud tak neudělají, má se za to, že s projektem

souhlasí a berou na sebe zodpovědnost. Během stavby již pak mohou uplatnit nároky jen za tzv. skryté vady projektu

5) Definici skryté vady popsal soud, nenaleznete ji v žádném zákoně nebo vyhlášce – jde o vadu výpočtovou, kterou nelze odhalit jinak, než druhým nezávislým

výpočtem. Tedy se za vady skryté považují vady statické

6) Aby se dalo žádat o peněžitou náhradu za škodu na stavbě, kterou způsobila vada projektu, je nutné, aby škoda vznikla. Škoda je definována jako peněžní

újma, která nezvyšuje cenu nemovitosti

7) Škoda za vadu projektu se dá uplatnit na projektantovi když:

- Provedl vadu záměrně za účelem poškodit klienta nebo stavební firmu / dozor

- Stavba je prováděna dle vhodného projektu – prováděcí projekt

- Stavba nebyla během výstavby měněna bez schválení projektanta

- Projektant byl na chybu projektu upozorněn, ale trval na jejím provedení

- Jde o skrytou vadu projektu, kterou při vynaložení maximálního úsilí nebyla firma a dozor schopna odhalit

- Projektant se smluvně zavázal, že přijme za vady odpovědnost

Jak poznám, že je to špatně, špatná architektura?

Nic jako špatná architektura asi neexistuje. Je buď architektura nebo stavitelství. Architektura je zdokonalené stavitelství o estetickou, duchovní a provozní rovinu. Jedna z mých oblíbených definic architektury zní – architektura je specifická reakce na zadání klienta a místo stavby. Z toho je patrné, že to nejdůležitější, co ovlivní stavbu, je přání klienta a místo stavby. Architekt je jen ten, kdo to celé přetvoří a spojí do stavby. A tady se dotýkáme toho, co je možné vnímat jako špatnou architekturu. Tedy když dům nevychází z tradic místa a nereflektuje okolí. Indický chrám u nás na vesnici je špatná architektura, tak jako i americký bungalov na Šumavě.

Přeci jenom tu vypíchnu dva hlavní problémy dnešního stavitelství potažmo architektury.

1) Chodbová dispozice domu – devět lidí z deseti mi na první schůzku přinesou obrázek s rozvržením místností, vždy jde o chodbovou dispozici. Uprostřed domu se vytvoří dlouhá chodba plná dveří, bez oken, jak to známe z hotelů. Kolem této chodby po obvodu domu se naskládají všechny místnosti, tak aby dveře byly do chodby a okna na fasádu. Chodba je neosvětlená, nevětraná, zabírá i 20m2, působí jako v hotelu, lidé se tam musí vyhýbat. Z výčtu je každému jasné, že chodba nepatří do RD. Nebál bych se napsat, že novostavby RD s chodbou jsou špatně navržené domy. A tak je nenavrhuji.

2) Stodola nebo krabice – to je otázka, kterou mi klade rodina, když přijdu ze schůzky s novým klientem. Ukazatelem blahobytu je pro většinu lidí je RD a ještě většího blahobytu velký RD. Takže se skoro vždy stane, že je chtěn RD tak velký na co jsou peníze. Asi aby se klient mohl chlubit kamarádům a kolegům. Ale tím pádem nezbudou peníze na to vytvořit architektonicky zajímavý dům, vše se vyplýtvá jen na velikost. Tím je dům tvarově a konstrukčně jednoduchý, na obdélníkovém půdorysu. Podle toho zda je požadavek klienta na plochou střechu nebo sedlovou (případně valbovou) střechu, dům vypadá jako stodola nebo krabice.

Stodola a krabice jsou jakési archetypy každé architektury a podle toho co se na ně „navěsí“ a o co se doplní, se stavba architektonicky posune. Z toho je jasné, že zvyšování architektonické kvality je přímo závislé na penězích. Z nadsázkou by šla stavba typu „stodola“ nebo „krabice“ přirovnat ke krajíci chleba, který je základní plnidlo žaludku, tak jako i dům „krabice“ a „stodola“ základní archetyp stavby. Zpestřit chuť chleba si můžete máslem, rajčetem nebo třeba řízkem. Kolik investujete navíc ke krajíci, tolik si pochutnáte. Tak i přidáním větších oken, vikýřů ke stavbě „stodoly“ povede k architektonickému zpestření stavby. To píši především proto, aby bylo zřejmé, že architektura něco stojí. Často dostávám zadání na nejjednodušeji a nejlevnější možný rodinný dům, ale aby nevypadal jako stodola. Každé mé přidání něčeho co zabrání vzhledu stodoly je shozeno ze stolu jako drahá a zbytečné. To pak těžko pomoci, architektura je drahá a zaměřená na estetiku a pocity, tedy z pohledu technika nepraktická.

Jak pracujete?

Vždy pracuji v úzké spolupráci s klientem, jeho zadání a odezvy jsou pro mě velice důležité. On jediný mě může motivovat a pomoci k lepším výsledkům. Pokud si architekt a klient nesednou, je to znatelné na celé spolupráci i na finální stavbě. Důležitý je i kontext místa, z něhož vždy vycházím. Maximálně se snažím vše vysvětlovat a projít všechny možnosti, pomoci otevřít oči od tunelovému vidění. Bojovat proti předsudků a stereotypům ve stavebnictví.

Jaký máte styl?

Po přečtení předchozích odstavců je tato otázka na místě. Obdivuji a rád navrhuji architekturu ve dvou krajních polohách. Moderní stavby a pak nové stavby imitující stavby staré (kde musím zkoumat staré postupy a technologie). Střední poloha, největší stavební proud domů, pro který jsou typické katalogové domy, mě nezajímá. S povzdechem obdivuji automobilový, strojírenský a elekto průmysl, kde se za posledních 100let staly převratné změny. V porovnání s tím stavebnictví stagnuje, posun kupředu je minimální. Zlepšují se materiály díky přesnější výrobě a lepší znalosti chemie, ale postupy a konstrukce jsou v principu totožné jako před 100lety. Nové objevy se nekonají. Tlak na cenu a tradiční uvažování v oblasti bydlení vše brzdí.

Pro porovnání mohu uvést okno auta a okno domu. Okno auta je subtilní, má vlepené sklo je v líci karoserie, přitom je i odolné vloupání, ovládané elektricky, musí odolat dynamickému pohybu auta i být odolné při nárazu. Proti tomu okno domu je přehnaně masivní. Nebo střecha autobusu, který má cca půdorysnou plochu 40m2 není ze střešních tašek, přitom i po 30letech na dešti a mrazu mu střecha neteče a to má téměř nulový spád.

U staveb mám rád lidské měřítko, struktury v detailech, členitost. Také mi musí užité systémy a konstrukce dávat smysl. Nedělat věci úplně jen z rozmaru. Chci, aby má stavba chytla za srdce. Přirozeně stárla v čase. Byla v zeleni. Preferuji atriové domy, vynechávám chodby a malé předsíně. Celkově na dispozici pokojů, trávím hodně času a užívám předvším volné a otevřené dispozice. Mám rád sklo, hodně skla a umírněnou paletu barev. Hnědá a šedá, kterou chtějí všichni, mě již unavuje. Průmyslové prvky nebo prvky z motorizmu i jistou surovost materiálů obdivuji. Když navrhuji, volím nejprve konstrukci a její řešení a to mi až pak vytvoří vzhled a hmotu domu. Takový spíše sochařský přístup. Estetickou stránku často upřednostňuji.

Jsou v zadání staveb nějaké chyby?

Samozřejmě, zadání jsou plná stereotypů a chyb.

Asi to nejmarkantnější je, že všichni chtějí to samé. Jen málo kdo, mě na první schůzce něčím překvapí. Kdybych si sepsal 20bodů, které bude nový klient jistě chtít, tak 16 odhadnu správně. Ty ostatní jsou body, u kterých nepanuje obecná shoda a populace se liší 50/50. (sprcha / vana, garáž / kryté stání, kuchyň v obýváku / mimo obývák…). Přitom stavba je jedna z posledních věcí, kterou si můžete naplánovat podle svých požadavků, ušít si ji přímo na tělo. Vybírejte podle toho, co potřebujete a co vám vyhovuje, ne podle toho, že to tak mají ostatní nebo je to nyní módní.

Mezi obvyklé stereotypy patří:

- každá místnost musí mít okno

- z každého okna musí být pěkný výhled

- jeden pokoj = jedno okno

- v koupelně okno pod stropem

- u domu terasa

- terasa v soukromí za domem

- vstup zepředu domu

- za vstupem předsíň a pak dlouhá chodba

- předsíň je důležitá kvůli únikům tepla

- dělit RD na společenskou a klidovou část

- neprůchozí pokoje

- pokoje půdorysného tvarů obdélníku nebo čtverce

- žádné okno z pokojů do ulice

- dům patří doprostřed plochy pozemku

- plochou střechou teče

- mezi WC a kuchyní musí být dvoje dveře

- obývací pokoj musí být světlý

- okenní rámy jen bílé, antracitové nebo v imitaci dřeva

- …